1. Home

Porod s epidurálem nebo bez?

mikrobiologická laborantka na MD Hanka

Čeká vás porod a přemýšlíte nad tím, jak by měl probíhat? Zvažujete možnost využít epidurálu, ale bojíte se toho, jak to celé vlastně bude? Nebo naopak o epidurálu a ničem podobném nechcete ani slyšet, protože toužíte po přirozeném porodu? Pak by pro vás mohl být tento článek zajímavým počtením. Podělím se v něm s vámi o průběh mých dvou porodů – jeden s epidurálem a jeden bez, zcela přirozený.

Porodní bolesti patří k těm nejintenzivnějším, které žena v životě může zažít. Každá žena je prožívá jinak a je na každé, aby se rozhodla, zda porod zvládne přirozeně bez tlumicích prostředků nebo si od nich nechá ulevit.

Prožila jsem porod s epidurálem i bez. Můj první porod proběhl s epidurálem. A i když byl v pohodě a vzpomínám na něj ráda, když se blížil druhý, hrozně jsem chtěla, aby byl co nejvíce přirozený. Bez epidurálu a pokud možno i bez jiných léků proti bolesti. Chtěla jsem ho prožít se vším všudy, ale zároveň jsem se hrozně bála. Protože i když už jsem měla jeden porod za sebou, přece jen jsem nevěděla, jaké to bude bez epidurálu, bez ničeho…Tak jsem hledala informace. Ideálně od žen, které prožily oba dva způsoby porodu. Ale nemohla jsem žádné najít. Proto vám nabízím ty moje.

Moje myšlenky na porod

V prvé řadě bych chtěla podotknout, že se mi líbí myšlenka co nejpřirozenějšího porodu, nerazím však cestu žádného extrému. Do domácího porodu bych nikdy nešla, za mě je to moc velký risk (možná i tím, že jsem zdravotník), a i když jsem si přála porod co nejpřirozenější, v případě potřeby jsem byla připravena přijmout medikaci, podstoupit císařský řez… prostě přirozený porod ano, ale rozhodně ne na úkor bezpečí či dokonce ohrožení zdraví děťátka nebo maminky.

Jaký byl můj první porod s epidurálem?

Příprava na porod - ačkoliv jsem před otěhotněním tvrdila, že porod rozhodně není nic přirozeného, protože vytlačit něco tak velkého, jako je dítě, tak malým otvorem, není přece fyziologické, už na první porod jsem byla myslím vcelku dobře připravená. Jak pozjišťovanými informacemi, tak fyzicky (já jsem vůbec vždy ráda co nejlépe připravená a informovaná 😊 ). S manželem jsme poctivě masírovali hráz, cvičila jsem s Anibalem, později pila maliník…měla jsem připravený porodní plán, stejně jako jsem absolvovala předporodní kurzy v porodnici, kde jsem chtěla rodit.

  • Kontrakce jsem zprvu ani nepoznala - když to přišlo, ani jsem nepoznala, že už je to ono! Pomatuju si, jak jsem kamarádce psala – „jak vlastně poznám ty slavné kontrakce?“, že se cítím zvláštně, ale opravdu nevím… Odpověděla mi, že to bych fakt poznala. Já si tedy kontrakce představovala jako fakt hrozné, intenzivní a ostré bolesti, něco jako kdyby mi třeba řezali nohu zaživa 😀. A ono to bylo spíš takové „otravné“, tupé – ale když už to trvalo déle a docela jsem funěla, vyrazili jsme směr porodnice.
  • „Chcete epidurál?“ - pořád jsem doufala, že mě ještě pošlou domů, že se ještě pořádně vyspím (jeli jsme ve dvě v noci), ale neposlali.  Při příjezdu jsem byla otevřená na tři centimetry, půl hodiny na to mi praskla voda (ještě teď slyším ten zvuk, jako když se odšpuntuje láhev vína a pak ten hroznej chrstanec – bez nadsázky jsem vytopila vyšetřovnu 😀 ). Za hodinku na to se mě porodní asistentka zeptala, jestli chci epidurál. Nevěděla jsem. Kontrakce byly silné, ale nebylo to k nevydržení, chtěla jsem počkat, co se bude dít. Jenže jsem se díky silným kontrakcím rychle otevírala, takže jsem se musela rozhodnout hned. A tady asi nastal ten „problém“. Zeptala jsem se PA, jestli to bude ještě o hodně horší. Usmála se a přikývla. A já se fakt bála, že to pak bude k nevydržení, že se zbytečně vyčerpám a nebudu mít sílu na tlačení… takže jsem epidurál odkývala. Napíchli mi ho 4:30, kolem páté zabral - kontrakce byly jen tupé (před tím jsem dýchala Entonox, tam jsem ale neviděla vůbec žádný efekt, jen mě uklidňovalo kousat při kontrakcích do toho náústku 😀 ). Jenže v šest už jsem byla otevřená na deset centimetrů a mohla jsem začít tlačit, takže mi ho zase zastavili.
  • Možná negativa epidurálu - a tady jsem už viděla trochu potíž – kontrakce byly pořád jen takové tupé, v podstatě jsem nedokázala úplně poznat, kdy přichází, takže jsem pořádně nevěděla, kdy tlačit. Tak, jak jsem se nejvíc bála první doby porodní, druhá pro mě byla daleko horší. Tlačila jsem dvě hodiny, pořádně nevěděla kdy a ke konci už cítila, že do toho prostě nezvládám dávat tolik, kolik bych měla. Proto mi dali do kapačky oxytocin, který zintenzivnil kontrakce a v 8:03 se nám narodil náš prvorozený syn.

    Byl to nepopsatelný okamžik. I když na příchod té pravé a tolik popisované mateřské lásky jsem si musela chvíli počkat.

    • Jaký byl můj druhý porod bez epidurálu?

    Přípravy podruhé - na druhý porod jsem se připravovala úplně stejně jako na první (masáž hráze i Anibal se osvědčili v tom, že jsem byla v podstatě bez poranění, na předporodních kurzech jsem se nestačila divit, kolik se toho změnilo a porodní plán jsem jen trochu poupravila). Na rozdíl od prvního porodu jsem naprosto jasně poznala, když to přišlo 😊. Bylo to v noci na Valentýna, poté, co jsme se vrátili z úžasné valentýnské večeře, s prvorozeným ještě po návratu pekli brumíky a já se chystala do hajan.

  • Každá žena nemusí mít pravidelné kontrakce - bylo asi kolem jedné ráno, když jsem si říkala – sakra a je to tady. Manžela jsem se ještě poslala vyspat a já čekala u televize, jak moc se to bude stupňovat. Nechtěla jsem jezdit brzy, ale zase jsem si říkala – druhý porod, ať pak nerodím po cestě. Kolem čtvrté už byly kontrakce vcelku silné, ale pořád ne úplně pravidelné, tak jsem se ještě natáhla. Při každé kontrakci, která mě budila zhruba co pět minut, jsem zabořila nos do vlásků toho našeho prvního pokladu a tam si to profuněla. Bylo to hrozně fajn. V šest už jsem ale pomalu alarmovala babičku kvůli hlídání, dala si sprchu, namalovala se, nachystala a vzbudila manžela.  Po osmé jsme frčeli. Před odjezdem byly kontrakce vcelku pravidelné po 3-4 minutách, po cestě, která trvala asi 20 min, přišly jen dvě! Říkala jsem si, že jestli jsou to jen poslíčci, tak mě klepne. Ale při příjezdu opět otevřená na tři centimetry. PA mi řekla, že někdo nemá pravidelné kontrakce až do porodu! Na jednu stranu jsem už tak nějak věděla co mě čeká, na druhou stranu jsem nevěděla, jak moc se můžou kontrakce stupňovat, protože jsem při prvním porodu měla epidurál.
  • S epidurálem nebo bez? - byla jsem ale rozhodnutá, že to chci zkusit bez něj. Hlavně abych pak lépe cítila kontrakce, mohla efektivněji tlačit a nemuseli mi dávat oxytocin (o kterém se teď vedou vcelku velké diskuze – o podání syntetického oxytocinu a jeho vlivu na rozvoj laktace, na vztah mezi maminkou a mininkem…). Kontrakce byly silné, ale daly se prodýchávat a stále byly dosti nepravidelné. PA mi pak říkala, že to tak prostě někdo mívá (měla jsem je zase nepravidelné až do konce).
  • Na porodní asistentce záleží - věděla jsem, že se kontrakcím nesmím bránit, že musím být co nejvíc uvolněná, abych se mohla co nejlépe otevírat a docela se mi to, myslím, dařilo. Navíc jsem měla štěstí na naprosto skvělou PA, která si přečetla můj porodní plán a celý porod vedla v jeho duchu – vyšetřila mě snad jen dvakrát, sem tam mi přiložila na bříško bezdrátový monitor, aby zkontrolovala, jak se daří miminku… Po příchodu na porodní box se mě jen zeptala, zda nemám potřebu tlačit a ani mě nevyšetřovala, že stačí později. Donesla mi nějaký aromaolejíček na masírování podbřišku a zad, termofor a nějaký olejíček proti bolesti v difuzéru. To bylo po deváté hodině. Když už jsem při kontrakcích byla více hlasitá 😀 (ale pořád to nebylo nic nesnesitelného, jen mi to křičení prostě pomáhalo), přišla mě po jedenácté hodině vyšetřit. Byla jsem otevřená už na 8 cm! Takže epidurál nepřicházel v úvahu, ani kdybych o něj prosila 😀. Věřím, že mít tuhle PA u prvního porodu, zvládla bych bez něj i ten.
  • Druhá doba porodní - podruhé mě vyšetřila před dvanáctou hodinou a už jsem mohla začít tlačit. Kontrakce jsem cítila krásně, těšila se, že na pár zatlačení bude tentokrát malý venku, ale opak byl pravdou. Tlačila jsem tři hodiny! Tomášek se narodil až 14:52. Nevím, jestli prostě neumím tlačit, nebo to bylo třeba i tím, že byl celý omotaný pupeční šňůrou, která ho mohla vtahovat zpět…nicméně sestupoval velmi pomalu. Ale zase musím strašně pochválit PA – na nic nenaléhala, byla tam pro mě, pomáhala mi měnit polohy, i když se mi děsně nechtělo, nenutila mě do píchání plodové vody (ta mi praskla samovolně až po hodině tlačení)… Druhá doba porodní tak byla dlouhá, namáhavá, ale v podstatě krásně přirozená a úplně v klidu.

    • Můj pohled na oba porody (s epidurálem a bez)

    Pokud bych tedy shrnula můj pohled na věc a zkušenost z obou porodů – za mě rozhodně porod bez epidurálu. Krásně jsem cítila kontrakce a kdy tlačit (a i když mi to bylo houby platný, co se týká doby tlačení, bylo fajn mít to pod kontrolou). V bolestivosti kontrakcí jsem neshledala nijak výrazný rozdíl (ale práh bolesti mám vcelku nízko). Ke konci se to obešlo bez podání oxytocinu a i když nevím, zda to bylo opravdu tím – laktace i můj vztah k druhému synovi se rozjížděly daleko lépe a rychleji (někde jsem četla i o spojitosti s podáním oxytocinu a s více plačtivým novorozencem – možná náhoda, ale i tohle u nás platilo – Dominek první tři měsíce dosti plakal, Tomášek naopak minimálně). A v neposlední řadě hrdost - byla jsem na sebe vážně hrozně hrdá, že jsem to zvládla úplně přirozeně (měla jsem pár vdechů Entonoxu, ale jelikož na mě moc neúčinkoval, už jsem ho pak nedýchala).

    Slovníček pojmů

    aniball

    maliník

    PA

    všechny pojmy

    Jak to vnímám já?

    Za mě byl druhý porod prostě hezčí, víc v klidu a určitě na tom měl velký podíl i přístup PA. Pokud by k tomu přistupovala stejně jako ta u prvního porodu (byla také moc fajn, ale častěji vyšetřovala, sama mi aktivně nabídla epidurál…), možná bych ho nakonec měla i u toho druhého. Tím, že PA u druhého porodu nechala všemu úplně volný a přirozený průběh, pouze sem tam zkontrolovala, jak se daří miminku, poradila mi se změnou polohy… odnesla jsem si z porodu opravdu krásný zážitek a navíc úžasný pocit, že jsem to dokázala úplně sama, zcela přirozeně – jen já a moje tělo. To tlačení bylo teda pekelný, prořezávání hlavičky budu cítit ještě za 30 let, ale rodit bych šla klidně hned znovu 😀).

    Všem, které porod teprve čeká, trošku závidím 😀,  ale hlavně přeju, aby byl bezproblémový a takový, jaký jste si ho vysnily. A pokud už máte stejně jako já odrozeno, budu moc ráda, když se o vaše zážitky a dojmy podělíte v komentáři pod článkem. Ženské tělo je neuvěřitelné!

    podpis Hanka

    Narazili jste na chybu? dejte nám vědět

    Jaká je Vaše zkušenost?

    Zobrazit diskuzi